- kolo – TJ Sokol Benešov A - KK Jiří Poděbrady A 2:6 (3254:3259)
Každý venkovní zápas je mimořádně těžký, tím spíše když soupeř atakuje medailové umístění. Do Benešova jsme přesto jeli pro 2 body navíc s cílem, utrpět co nejmenší mentální újmu z nejméně sypavé kuželny v naší soutěži. Cíl jsme splnili tak na 80 %. Oba body jsme po těsné výhře nakonec přivezli, ale utrpěná újma byla zejména u některých jednotlivců celkem znatelná. Radost z předvedené hry si kromě vyložených masochistů z Benešova odváží opravdu málokdo.
Zápas začal z naší strany nadmíru dobře, z první lajny jsme vydolovali oba body a slušný náskok 64 kuželek. Cesta ke každému z bodů ale byla velmi rozdílná. Zatímco Vašek Kňap předvedl výkon v Benešově letos neviděný a přejel soupeře nemilosrdně 4:0 599:530, Jirka Šafránek musel o jeho zisk bojovat až do posledního hodu. Obrovská pochvala Vaškovi za jeho hru i krásný výkon, kterým si zajistil pozici nejlepšího hráče podzimní části soutěže. Co napsat k Jirkovi? První set mu spadl do klína téměř bez práce, když mu ho soupeř věnoval 30. hodem dvojkou do plné sestavy. Pak přišel horor v podobě dráhy 108. Už v jejím průběh se za jeho zády výstražně rozcvičoval Lukáš coby jeho náhradník. Nezářil sice ani Jirkův soupeř, ale dráhou 129 si vybudoval slušný náskok, který si udržel až do samého konce. Hned na další dráze nastal naštěstí u Jirky bod zlomu. Dovoluji si spekulovat, že se mu nechtělo být druhý zápas po sobě střídaným hráčem, a tak dělal vše, aby našel cestu z momentální krize. Po přesunu na jedničku předvedl 100 do plných a 53 dorážky a k bodu byl rázem mnohem blíže než před 30 hody. Stále ale pár kuželek ztrácel a musel vyhrát i poslední dráhu. Plné o 2 prohrál a dorážku o 2 vyhrál a byla tu remíza na dráze, která i přes nižší výkon zajistila našemu týmu bod po setech 2,5:1,5. Uf, to byly ale nervy.
Prostřední část utkání nás mohla uklidnit a posunout na dosah cenného vítězství. V této fázi, ve své derniéře v poděbradském dresu, nastoupil Adam. Jsem si jistý, že si svůj poslední start za náš tým představoval docela jinak. Výkon (pokud jde o jeho číselné vyjádření) nebyl úplně katastrofální, ale neschopnost alespoň přiměřeně držet ulici a 5 újezdů po 2 dráhách byly trochu varující. Po 64 hodech se tak na dráhu přeci jen dostal rozcvičující se Lukáš. Lukášovi se dařilo jen o málo lépe než Adamovi. Na konci první dorážky navíc hodně klackoval (na 6 hodů devítku ani nedobral) a dráhou 116 nás příliš neuklidnil. Na poslední dráze přeci jen trochu víc zabral a hlavně díky pěkné dorážce dal 138 kuželek. Lukáš s Adamem ani společnými silami nezabránili ztrátě 60 kuželek, kterou jsme v tomto minisouboji utrpěli. No co bych tak napsal o sobě. Velkou chválu rozhodně nečekejte. Hra do plných tragická, dorážka jen nepatrně lepší. Při vší té zoufalosti jsem alespoň moc neujížděl. Po 60. hodech jsem prohrával 0,5:1,5 a jediná cesta k bodu vedla přes zisk obou další setů. Uprostřed zoufalé hry jsem vytáhl na další dráze 3 hodovky v řadě na začátku dorážky, a to patrně soupeře poněkud vykolejilo. Od té doby toho už moc nepředvedl. Čekal jsem velký boj o poslední dráhu, který se ale ani z jedné strany nekonal (já 128, soupeř 118). Alespoň jeden bod jsme tedy vytěžili i z prostřední dvojice. Náskok přes 40 kuželek se zdál být docela luxusní.
Také Ondra s Jirkou Tichým museli o body se soupeři těžce bojovat. Náskok v kuželkách hlavně Jirkovou zásluhou rychle téměř zmizel a ze zdánlivě klidné koncovky bylo ještě drama. Na počítadle jsme sice stále měli nejméně dvacet kuželek náskok, ale ten byl s ohledem na několik hodů, o které jsme byly před soupeři neustále napřed, jen hypotetický. Ondra předvedl k naší radosti svou standardně kvalitní hru. V Benešově jeho ostřejší hody v plných velkou výhodu sice nepřinášely, v dorážce mu ale získávaly bonus přeci jen větší díky sedlákům, kteří se pravidelně vracely zpět z dopadliště. K vidění tak byl netradiční způsob hraní figur právě od sedláka, který následně při odrazu zezadu porážel i vepředu stojící kuželky. Tento způsob využívání místních specifik velmi „oceňovali“ také domácí fanoušci, které Odra svými kousky přiváděl do varu. Nezapomenutelný byl jeho poslední hod, kterým dorazil jedním hodem čest práci a korunoval tím naše těsné vítězství. Ondra nakonec porazil soupeře 3:1 563:543. O poznání smutnější byl pohled na hru Jirky Tichého. Jemu se nedařilo aplikovat nic z toho, co jeho hru obvykle zdobí. Zahrál z nás nejhorší plné i nejhorší dorážku. Soupeři přenechal všechny 4 sety. No den blbec má někdy každý.
Na závěr bych chtěl věnovat pár pěkných slov Adamovi, který nás bohužel po podzimu opouští a vrací se zpět do mateřského oddílu. V Kutné Hoře hasí personální krizi a logickým krokem bylo sáhnout právě po Adamovi. Adam myslím do našeho týmu zapadl jako dílek do téměř dostavěného puzzle. V několika těžkých chvílích nás svými výkony dokázal podržet a za to mu patří díky. Jsem přesvědčený, že zkušenosti, které za půl roku v Poděbradech získal, z něj udělaly lepšího a sebevědomějšího hráče, než který mezi nás v srpnu přišel. Snad nejde o definitivní rozloučení, a ještě ho v poděbradském dresu v budoucnosti uvidíme.
V tabulce po podzimní části se „ukrýváme“ těsně za Českou Třebovou, která tabulce vévodí. Na jaře nás všechny čeká další velká porce zápasů, ale už teď mohu slíbit, že o jediné postupové místo do 2. ligy se rozhodně popereme s veškerou vervou.
