22. kolo – KK Jiří Poděbrady A - TJ Sokol Benešov A 2:6 (3353:3382)
Na posledních několik zápasů jsem se s komentáři odmlčel, tak se pokusím vše shrnout alespoň v závěrečném hodnocení. Před sezónou jsme před sebe postavili hodně vysoké cíle. Nečekal jsem, že to bude jednoduché, ale realita byla ještě výrazně komplikovanější. Během předchozích jarních utkání jsme utrpěli řadu šrámů a nečekaných ztrát, se kterými jsme se museli nějak vyrovnat. Chvílemi už to s naším postupem vypadalo velmi bledě, ale dostávali jsme stále další a další šance, které jsme ne vždy dokázali plně využít. Pár kol před koncem sezóny jsme se dostali do situace, že jsme neustále museli dotahovat Českou Třebovou, která se pevně usadila na čela tabulky. Díky lepšímu skóre, které si v posledních 5 kolech Třebová vybojovala, byla při rovnosti bodů stále v lepším výchozím postavení. Jak se blížil konec sezóny bylo nám jasné, že náskok ve skóre již nedoženeme a jedinou šancí na postup bude získat do tabulky více bodů. Bohužel přišly smolné prohry s týmy bojujícími o záchranu (Kolín, Pardubice), kdy jsme sice zahráli celkem dobře ale na vítězství to nestačilo. Poslední 3 utkání byla psychicky i fyzicky neskutečně náročná. První dvě utkání jsme sice tahali vždy za kratší konec provazu, ale dokázali je po obratu v samém závěru vyhrát.
Situace před posledním kole byla jasná. Pokud Třebová vyhraje své utkání zůstaneme druzí bez ohledu na náš výsledek v posledním kole. Jelikož toto utkání začínalo o 3 hodiny dříve, byl jeho výsledek již známý. Co se ale nestalo, vedoucí celek doma poslední krok udělat nedokázal a podlehl dobře hrajícím soupeřům z Jičína. My jsme měli svůj osud ve vlastních rukách. K vysněnému postupu nám „stačilo“ neprohrát doma se soupeřem z Benešova. Jelikož jsme doma v sezóně ještě neprohráli, mohlo by se nezaujatému divákovi zdát, že to bude hračka. To by ale byl velký omyl. Benešov u nás bojoval o bronzovou příčku, kterou by si vítězstvím s jistotou zajistil.
Před zápasem si všichni hráči byli vědomi odpovědnosti každého hráče, každého skandujícího fanouška, ale i každého jednotlivého hodu. Atmosféra byla od prvního hodu fantastická, fandilo se skvěle z obou stran. Fandění bylo frenetické a úplně elektrizující. Tíha odpovědnosti, která na hráčích ležela byla nesrovnatelná s čímkoli, co většina z nás dosud zažila. Hodnotit za těchto okolností jednotlivce a porovnávat dnešní výkon se standardem úplně postrádá smysl a dělat to rozhodně nebudu. Jednoduše napíšu, že všichni zahráli maximum možného a dali do toho srdce. Vedení se v zápase přelévalo ze strany na stranu i když od druhé třetiny jsme nepatrně ztráceli. Naše vítězství bylo stále nadosah a zároveň nekonečně daleko. O naději jsme přišli až úplně těsně před koncem. Ale i poslední 3-4 hody jsme dohráli důstojně a se ctí, tak jak se patří na druhý celek 3. ligy. Tak jako Třebová svůj poslední krok nezvládla, nezvládli jsme ho ani my. Při rovnosti bodů tedy do 2. ligy postupuje náš soupeř z České Třebové. Se vztyčenou hlavou tedy do Třebové gratulujeme.
My se budeme o postup snažit v příštích letech. Věřím, že kvalitu na to máme a letošní zkušenosti se určitě budou hodit.
Comments powered by CComment